O NÁS

V malebné části Slovácka stojí kulturní památka - bývalý zámek, později sýpka, v obci Louka. V současné době je majitelem pan Jan Bazala se svou přítelkyní. Rozhodli jsme se koupit tuto zchátralou kulturní památku a pokusit se jí vdechnout nový život. Mnozí z okruhu našich známých nás od tohoto kroku zrazovali, nicméně jsme je neposlechli a založili jsme Občanské sdružení Spolek pro obnovu zámku v Louce a pustili se do rekonstrukce.

Protože předchozí majitelé objekt neopravovali (poslední oprava proběhla v roce 1850 – střecha), čeká tento důležitý úkol na nás. V předloňském roce jsme s opravou střechy již začali a v letošním roce budeme v opravách  pokračovat.

Naše vize je taková, že bychom chtěli navrátit této kulturní památce původní podobu a zachovat tak pro další generace dědictví, které nám tady naši předkové zanechali. Jsme si vědomi toho, že je to běh na dlouhou trať, nicméně jsme optimističtí a věříme, že se nám to podaří.

adresu: zameklouka@seznam.cz

NĚCO MÁLO Z HISTORIE

Pojďme společně nahlédnout do historie tohoto zajímavého objektu.

Klíčovou událostí pro dějiny je úmrtí Jana staršího z Kunovic v roce 1545. Pozůstalost si rozdělili jeho čtyři synové. Jetřich, Arkleb, Jaroslav a Jan mladší, který se začal psát po Louce. Je tedy evidentní, že dočasně vznikl zcela samostatný loucký statek a jeho majitel si zde začal budovat vlastní sídlo odpovídající jeho společenskému postavení. Stalo se tak nepochybně nedlouho po roce 1545. Nový majitel zde žil s manželkou Kateřinou z Kornic a dcerou Magdalenou.  Jan z Kunovic byl jedním z pobočníků zemského hejtmana Pertolda z Lipé, s nímž se účastnil tureckých válek. To se mu stalo osudným, neboť dne 28. září 1566 v bojích o město Ráb zemřel. O týden později byl pohřben v klášterní hrobce Kunoviců v Uherském Brodu. Skončila tak krátká etapa, kdy loucké panské sídlo bylo centrem dominia.

Dědic Louky Jetřich z Kunovic využíval zdejší tvrz jen příležitostně, neboť pobýval převážně v Uherském Brodu. První názorný doklad existence tvrze pochází z roku 1575. Je jím Fabriciova mapa Moravy, na níž je objekt zakreslen s typickými věžovitými znaky. Nejspíše v letech 1578-1581 byl v málo využívaném šlechtickém sídle ubytován se svolením majitele panství významný teolog té doby Jakub Palaiolog. Písemné prameny uvádí, že žil v bytě v Louce. Je velmi pravděpodobné, že Jetřich z Kunovic poskytl přístřeší potomkovi byzantského císařského rodu právě v tvrzi.

Budova byla nepochybně výstavná, neboť písemné prameny ji na konci 16. století označují termínem zámek. V urbáři ostrožského panství z roku 1592 se mj. uvádí “Hora stará, nad zámkem, v ní jest 40 achtelů (vinohradů)“. Nepochybně byla v této době ještě obývaná. Patrně v ní žil zejména správce místního statku, další panští úředníci, čeleď a jejich rodiny. V každém případě byli loučtí poddaní povinni každoročně přivézt k zámku 219 vozů dřeva, nejspíše převážně určeného pro otop. V té době již vlastnil Louku Arkleb z Kunovic, který ji spolu s dalším majetkem zdědil po svém otci Jetřichovi. Jak často zámek v Louce navštěvoval, není známo. Po Arklebově úmrtí získal v roce 1609 ostrožské panství včetně Louky jeho synovec Jan Jetřich. Posledním majitelem z rodu Kunoviců byl Jan Bernart, syn Jana Jetřicha.

Po bitvě na Bílé hoře propadl veškerý majetek Jana Bernarta z Kunovic ve prospěch císařské komory za jeho účast v „té ohavné rebelii“. Ferdinand II. pak listinou datovanou ve Vídni dne 25. června 1625 prodal mj. „tvrz ve vsi Louce“ knížeti Gundakarovi z Liechtensteinu. Majetková změna byla do zemských desek zapsána o rok později. V držení Liechtensteinů stavení zůstalo až do první pozemkové reformy prováděné ve 20. letech 20. století. V roce 1627 zakreslil tvrz na mapu Moravy učenec a rodák z nedaleké Nivnice Jan Amos Komenský.

Pro následujících 200 let bohužel písemné prameny k dějinám objektu v archivech chybí. Není vyloučeno, že tvrz byla poškozena ve vřavě třicetileté války. Jako velmi pravděpodobné se jeví zpustošení bývalého šlechtického sídla při vpádech turecko-tatarských vojsk na jihovýchodní Moravu v roce 1663. Je doloženo, že tehdy byla celá Louka vypálena včetně hospodářského dvora i veškerého obilí. Absence konkrétních písemných pramenů je tím nepříjemnější, že v 18. století došlo k zásadní přestavbě zámku (respektive tvrze) na hospodářskou budovu - sýpku. Ve druhé polovině 19. století měli dvůr v Louce od Liechtensteinů pronajat bratři Mayové, majitelé cukrovaru v Uherském Ostrohu. Ti jako svědomití hospodáři neváhali zdejší nemovitosti opravovat a dále zvelebovat.

V roce 1924 byl statek dosud náležející knížeti Janovi II. z Liechtensteina rozparcelován. Zbytkový statek koupil jeho dosavadní správce Benedikt Čech z Domanína u Bzence. V pamětní knize obce se k roku 1928 objevuje následující zápis: „Sýpky dosud stojí úplně zachovalé. Je to mohutná dvoupatrová budova s klenutými místnostmi v přízemí o neobyčejně silných zdech (180 cm), které jsou opatřeny asi 50 střílnami v obou patrech. Střílny zvenku jsou nyní ucpány a zalíčeny, takže na fotografii je neviděti. Pouze dvě střílny v jižním traktu, na věži i z venku jest viděti.“

Do vlastnických poměrů zasáhly válečné události. Statek sice formálně zůstal připsán dosavadnímu majiteli, avšak dne 1. října 1940 na něj byla uvalena vnucená správa. Správcem se stal Němec a člen SS Helmuth Strück. Ten však musel narukovat a dne 23. června 1941 na východní frontě padl. Nahradil ho Jan Kolacia z Lipova, který funkci zastával až do osvobození. V roce 1945 se majetku opět ujal Benedikt Čech, který ho pak spravoval další tři roky. O osudech sýpky samotné nemáme pro následujících téměř 50 let žádné zprávy, povšimněme si proto v krátkosti dějin celého hospodářského dvora. V jeho budovách byla po převzetí státem v roce 1949 zřízena státní výkrmna vepřů. Po založení Jednotného zemědělského družstva, byly pro družstevní účely zabrány všechny budovy.

Ještě v 80. letech 20. století byl objekt využíván jako sýpka. Po změně společenských poměrů byla budova předána v rámci restitucí potomkům bývalého majitele. V té době již stavba nebyla využívána.

V roce 1994 byl podán návrh na prohlášení tohoto objektu za kulturní památku. Ministerstvo kultury ČR společný návrh Památkového ústavu v Brně a Okresního úřadu v Hodoníně návrh posoudilo a dne 1. srpna 1994 bývalou sýpku (č. p. 367, č. parc. 104/3) prohlásilo za nemovitou kulturní památku zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 10272/7-8576.54

V roce 1997 byl objekt poškozen povodněmi, když se hladina spodní vody dostala až do suterénu stavby. V roce 2003 byl již celý objekt ve velmi špatném stavu, zejména stav střešní krytiny.

Další informace o historii obce Louka a současně zámku si můžete přečíst na tomto odkaze:

https://www.liechtensteinove.cz/cz/objekt/louka-wiesen/348/